Morava

Z Encyklopedie knihy

Závěr Ostřihomského misálu (Brno 1491). Missale Strigoniense (Brno, Konrad Stahel – Matthias Preinlein 1491). Červeno-černé fol. 308a s explicitem a signetem nakladatele Theobalda Fegera. Je to kříž s iniciálami C (zrcadlově obráceně) a E (= Capitulum Estergomiense?). Moravská zemská knihovna (Brno), mikrofilm (snímek laskavě zapůjčil digitální fotoarchiv pražské Nadace pro dějiny kultury ve střední Evropě).
Morava počátky knihtisku mohou být spjaty s olomouckým biskupstvím, které z Benátek patrně pozvalo roku 1486 německého tiskaře Konrada Stahela, k němuž se (nejpozději 1491) přidružil krajan Matthias Preinlein. Jako místo podnikání nebyla zvolena Olomouc, sídlo biskupa a přirozené centrum Markrabství, nýbrž Brno. První známou knihou je Agenda Olomucensis (Brno 1486), vydaná ještě bez uvedení jmen tiskařů. Explicity většiny publikací ovšem výslovně uváděly alespoň Brno jako místo tisku, např. János Thuróczy Chronica Hungarorum (Brno 1488). Z anonymity pak oba výrobci vystoupili až počátkem 90. let, kdy spolupracovali na dnes známém devátém tisku, jímž bylo Missale Strigoniense (Brno 1491). Tento Ostřihomský misál je v našem starším knihtisku snad jediný produkt sloužící výlučně potřebám zahraničního regionu. Stahel se samostatně přihlásil ještě k výrobě Somnia Danielis (Brno 1495?) a Psalterium Olomucense (Brno 1499). Pak stopy po něm mizí. Preinleinova činnost pokračovala samostatně roku 1499 v Olomouci. Vedle této druhé moravské oficíny hostila Olomouc během 1500-1502 ještě třetí, kterou otevřel Němec Konrad Baumgarten. Obě olomoucké dílny však měly jen epizodní charakter.Dnes je doloženo 23 úplných či fragmentárních prvotisků z Brna a 3 z Olomouce (zde se dva dochovaly z Preinleinovy a jeden z Baumgartenovy živnosti). Kultura pozdně gotické typografie a vůbec celé řemeslo bylo na Moravu importováno s mnohem vyspělejší technickou úrovní nežli do Čech. To dokazují mimo jiné ilustrace. Valná část z nich nevznikla jako moravské kopie zahraničních vzorů, nýbrž má původní ráz, např. u monogramisty HF (Švýcar Hans Fries?) nebo Konrada Baumgartena. Nejvýraznějším distinktivním rysem prvotisků vzniklých na Moravě a v Čechách je však jejich jazyk. Brněnské a olomoucké byly totiž tištěny importovanou rotundou jen v latinském a částečně i německém jazyce. Výjimku přinášejí česko-latinské názvy měsíců v kalendáři Olomouckého žaltáře 1499, sázené ovšem s chybami („Pdossinecz“). Naopak většina prvotisků z Čech nemá kosmopolitní ráz, ale je jazykově česká. S volbou jazyka textu pak účelně korespondovalo písmo, jímž byla tisková varianta domácí rukopisné bastardy. Žánrově se moravská prvotisková literatura ve srovnání s českou jeví ovšem poněkud chudší. S jedinou výjimkou není zde vůbec zastoupena beletrie. Přicházejí jen díla administrativní, liturgická, právnická, konfesijně polemická a školní učebnice. Plnou třetinu produkce tvořily donáty, almanachy a odpustkové listy směřující stejně jako ostatek výroby i k zákazníkům v Polsku, Maďarsku a Rakousku. Srovnání českého knihtisku s Moravou tedy ukazuje, že moravská prvotiskařská éra vykazuje více podobností se Slovenskem nežli s Čechami (existoval-li 1477-1480 bratislavský latinskojazyčný knihtisk, pak taktéž jen díky kvalitnímu importu z Itálie).

Po odchodu Konrada Baumgartena z Olomouce do Vratislavi a po skutečně epizodním účinkování rakouského tiskaře Libora Fürstenheina rokem 1504 nejstarší etapa knihtisku na Moravě končí. V Praze i na jiných místech Čech se tou dobou počala velmi slibně rozvíjet renesanční typografie (Mikuláš Bakalář, Geršom ben Šelomo Kohen, Mikuláš Konáč z Hodiškova, Mikuláš Klaudyán, Pavel Olivetský z Olivetu, Oldřich Velenský z Mnichova, Francisk Heorhij Skoryna, Tiskař Pražské bible). Na Moravě však během tohoto pionýrského období řemeslo neeexistovalo. O stylové obohacení typografie se nepostarali ani novokřtěnci Balthasar Hubmaier (1480/81-1528) a Simprecht Froschauer, přišlí 1526 z Curychu do Mikulova. Jejich cílem totiž nebylo pozvedávat řemeslo, nýbrž chrlit jazykově německé tiskoviny, esteticky zvládnuté sotva průměrně. Od té doby moravský knihtisk 16. století těžil z konfesijně svobodnější atmosféry, takže veškeré snahy o plošné prosazení cenzury tištěného slova se zde míjely účinkem ještě zřetelněji nežli v Čechách. Na druhé straně bylo zde řemeslo podvakrát zasaženo vskutku exemplárně: roku 1528 skončil popravou Hubmaier, majitel mikulovské novokřtěnské tiskárny, a roku 1547 v rámci represí po šmalkaldské válce byl za protihabsburské postoje popraven olomoucký tiskař Jan st. Olivetský z Olivetu.

Knižní výroba se od 30. let 16. století tak jako v Čechách soustřeďovala do menších dílen, které fungovaly většinou krátkodobě. I když počet těchto dílen pracujících neoficiálně, avšak pod ochranou majitelů panství byl zřejmě větší, nežli dnes soudíme, akcelerace řemesla tady neměla takovou sílu a setrvalost jako v okolních krajinách s výjimkou Slovenska. Hlavním zřetelem těchto tiskáren (Prostějov 1527?/1543-1567?, Náměšť/O. 1533-1535, Luleč 1535-1536, Velké Meziříčí 1558) nebyla výdělečná činnost, nýbrž služba jednotě bratrské či jiným náboženským skupinám. Na rozdíl od staršího období se tedy nutně musela pozornost autorů, vydavatelů a tiskařů přesunout k česky čtoucímu publiku, ale typografická úprava opět nepřekvapí, ani nezaujme. Pouze Aorgova prostějovská dílna dokázala nikoli však typografickými prostředky, nýbrž všestrannější ediční činností pokročit nad konfesijně izolovaný model několika svých souputníků. Prostějov oproti časné Plzni zřejmě drží také opožděné prvenství ve vytištění nejstarší českojazyčné knihy na Moravě. Tou jsou doposud neznámí Listové … bratřím boleslavským poslaní i také jich odpovědi zase psané Jana Dubčanského ze Zdenína a na Habrovanech (Prostějov? 1527). Jediná Tiskárna bratrská, která byla Janem Blahoslavem založena v Ivančicích 1562, zůstala funkční mnohem déle. Navzdory tomu, že se její působnost omezovala jen na úzkou vrstvu souvěrců, z umělecko-řemeslného i editorského hlediska zaujímá absolutní prvenství mezi všemi moravskými ilegálními dílnami. Zde užívaný knižní dekor čerpal z tvorby německých a švýcarských grafiků manýristů, a to ještě dříve, nežli se jimi nechal průkopnicky inspirovat Jiří Melantrich. Po vydání Obnoveného zemského zřízení byla Tiskárna převezena roku 1629 z Kralic do polského Lešna a fungovala tam (arci s modifikovaným vydavatelským programem) až do zničujícího požáru 1656.

Brněnská městská rada o knižní výrobu během 16. století žádný zájem neprojevila. Také Olomouc, pokud dnes můžeme soudit, zůstala 1504-1538 bez řemesla. První tiskárnu, která byla na Moravě provozována už zcela kontinuálně, založil právě v Olomouci Jan Olivetský roku 1538. Od té doby se Olomouc profilovala jako centrum moravského knihtisku, i když koncentrace živností zde byla ve srovnání s Prahou nesrovnatelně chudší. Také Olivetský měl velmi blízko k jednotě bratrské. Ekonomicky motivovaným příchodem Jana Günthera z Norimberku do Prostějova 1544 a později do Olomouce se však situace poněkud změnila. Günther počal prosazovat konfesijně neutrální vydavatelskou politiku orientovanou k zábavné i naučné četbě. Takřka se čtyřicetiletým zpožděním oproti řemeslu v Čechách právě jemu připadla role moravského průkopníka renesanční typografie. Knihtisk v Olomouci ani na panstvích moravské šlechty nebyl po šmalkaldské válce zasažen plošně jako v Čechách. Zdlouhavý a institucionálně nepřehledný postup dosavadní cenzury byl 1567 zjednodušen a centralizován do rukou katolické církve. Na naléhání olomouckého biskupa Stanislava Pavlovského vydal císař Rudolf II. roku 1580 mandát, jímž pro Moravu povolil pouze jednu dílnu, a to právě v Olomouci. Principálem se stal Güntherův nevlastní syn Bedřich Milichthaler, jehož ediční program vycházel vstříc i literárním aktivitám olomouckých jezuitů. Toto nasměrování nezvrátili ani Handlovi, nástupníci milichthalerovské živnosti.

Ani po státní regulaci 1580 se nekatolický knihtisk vymýtit nepodařilo. Doba nadvlády pokoutních dílen sice minula, ale pořád fungovaly Kralice (1578-1619), nárazově Jestkovice 1591, jakýsi Jan Tučapský (před 1593) a Velké Němčice (1615). Pokračovatelem prvotiskové éry v Brně se stal katolík Bartoloměj Albrecht Forman, který živnost otevřel 1601 (ani tento průlom však brněnskému řemeslu nezajistil ještě kontinuitu, která se datuje až vystoupením Františka Ignáce Sinapiho 1689). Prostějov mezi léty 1605-1862 žádnou tiskárnu neměl. Potenciál moravského řemesla se ve srovnání s předbělohorskou epochou tedy ztenčil, a zdejší tiskaři do protihabsburského odboje na rozdíl od svých českých kolegů nezasáhli. Během 20. let 17. století byla výroba soustředěna dokonce jen do jediné dílny, totiž handlovské v Olomouci, a ta pokračovala v nasměrování, které udal už jejich předchůdce katolík Milichthaler. V Mikulově se řemeslo podařilo resuscitovat ještě 1630-1639 zásluhou katolické Tiskárny piaristické, která byla vlastně nástupkyní řemeslně i umělecky nesmírně kvalitní loucké Tiskárny premonstrátské (ta po několik let zaměstnávala vynikajícího dřevořezáče Jana Willenberga). Díky časnému nástupu protireformace se moravský knihtisk na rozdíl od českého pobělohorské destabilizaci vyhnul, avšak nepočítáme-li krátkodobé působení Jana Bernarda Wernera v Brně a Jana Hoffmanna v Olomouci (1630-1634), vlastnil na Moravě ve druhé čtvrtině 17. století oficiálně povolenou dílnu pouze Mikuláš Hradecký z Kružnova. Později se jejími majiteli stali Vít Jindřich Ettel a Jan Josef Kilian. Hebrejský knihtisk byl na Moravě realizován později nežli v Čechách, a to 1602-1802 v Prostějově, Brně a Mikulově. Zakladatelem se stal Jicchak ben Aharon Prostitz. Nejsilněji se prosadila privilegovaná brněnsko-mikulovská tiskárna Neumannů.

Během Kilianova působení byl však olomoucký knihtisk zbaven 1689 svého monopolu ve prospěch brněnského tiskaře Františka Ignáce Sinapiho. Tato firma, spravovaná později přiženěným Janem Františkem Svobodou a jeho příbuznými, přetrvala takřka jedno století. Od vdovy Terezie Františky Svobodové přešla koupí na Jana Silvestra Siedlera, který v 80. a 90. letech 18. století šířil německé překlady francouzské osvícenské literatury. Tento progresivní ediční model se však neúměrně prodražoval na pokutách a jiných problémech se státním tiskovým dozorem, až živnost přivedl ke krachu. Novým majitelem se stala silně konkurující rodina Gastlových, v jejichž držení spojené tiskárny přetrvaly až do počátku druhé poloviny 19. století. Rokem 1786 počínají dějiny slavného trasslerovsko-rohrerovského domu, který své působení ukončil až socialistickým znárodněním. Vídeňský rodák Josef Jiří Trassler byl vlastně protějškem Schönfeldovým či Haasovým, neboť jako první moravský podnikatel proměnil tradiční řemeslné knihtiskařství v tovární výrobu (Trasslerovi nástupci na počátku 30. let 19. století zavedli pro sazbu jazykově českých textů poprvé na Moravě antikvu). Majiteli brněnských dílen se stávali většinou Němci a svou produkci také směřovali k početnější německé či poněmčené populaci. Prvním tiskařem, který v novodobé historii Brna hájil národní zájmy, byl od roku 1861 poměrně krátce působící Vilém Foustka (1836-1880). V Olomouci zvýšený zájem o jazykově české tituly projevil již během první poloviny 18. století František Antonín Hirnle, následován rodinou Škarniclů.

Z Olomouce expandoval knihtisk roku 1716 do slezské Opavy a z Brna roku 1719 do Znojma. Jihlava po krátkodobém působení německého humanisty Kaspara Stolshagena 1587-1590 byla posledním městem, v němž závěrem 18. století vznikla nová tiskařská dílna, provozovaná Fabiánem Augustinem Beinhauerem. S výjimkou hornoslezského Těšína (1807) žádná jiná během první poloviny 19. století založena nebyla. K nárazovému oživení řemesla došlo až po polovině století (Hranice 1851, Krnov 1851).

Během 40. let 16. století započala poměrně čilá výměna typografického a ilustračního materiálu mezi moravskými a českými dílnami (např. štočky z Ezopových bajek). Také vydavatelský program se od dob Kašpara Aorga a Jana Günthera vyvíjel z hlediska námětů a literárních druhů podobně jako v Čechách. Dílnám v obou moravských metropolích náležela mimo jiné latinská a německá literatura univerzitního (naukového) i administrativního typu, zatímco tiskárny regionálních center se specializovaly na levnější české či německé nábožensky vzdělavatelské a populárně naučné spisy, knížky lidového čtení a kramářské písně. Navzdory těmto společným trendům lze objevit i specifika moravského vývoje (např. nezájem prvotiskařů cizinců o národní humanismus, slabá kosmopolitní tendence rudolfínského knihtisku, brzký příklon ke katolicismu, nárůst německojazyčné literatury od 18. století).

Nejstarším jménem známým ilustrátorem, jehož tvorba částečně souvisela s Moravou, je Konrad Baumgarten. Tvůrců původní moravské knižní ilustrace, kteří se v Markrabství buď narodili, nebo alespoň zde přechodně působili, je v 17. století ještě pramálo (malíř a kreslíř Martin Antonín Lublinský a rytci z rodiny Freindtů, částečně i Laidigů, Jan Tscherning a Johann Jakob Wegelin). Silná základna domácích grafiků se konstituovala teprve během 18. století (František Arnolt, František Řehoř Ignác Eckstein, rodina Gutweinů, Karel František Josef Haringer, Jan Klein, M. L. Konopický, Jan Jindřich Marzy, František A. Mayer, Jan Ondřej Nevídal, Jan Jiří Pokorný, Jan Strasser, Bedřich Dionysius Strauss, Franz Josef Wickhart, Ignác Zeidler, U. A. Ziegler aj.). Počátky spolupráce moravských nakladatelů a tiskařů s grafiky ve Vídni (případně i v Budapešti) spadají sice již do 17. století (Johann Jakob Hofmann, rodina Schmutzerů), avšak silnější vazby na rakouskou uměleckou obec byly vybudovány až ve století následujícím (Ignaz Albert, Franz A. Asner, Franz Ambros Dietel, F. Fritsch, Hermundt, Vinzenz Georg Kininger, Anton von Weinkopf, Marcus Weinmann, Johann Christoph Winkler ml., Augustin Zenger). První litografický ateliér na Moravě založili v Brně 1824 bratři Jan Kryštof a Adolf Trasslerovi. Nejstarší kamenotiskárna v Olomouci vznikla 1838 přičiněním Aloise Škarnicla a Františka Domka.



Bibl.: BIBLIOGRAFIE cizojazyčných bohemikálních tisků z let 1501-1800. I. Produkce tiskáren na dnešním území České republiky v 16. a 17. století (red. Anežka Baďurová). Praha 2003 (CD-ROM vydaný Knihovnou Akademie věd České republiky); DOUCHA, Fr.: Knihopisný slovník česko-slovenský aneb Seznam kněh, drobných spisův, map a hudebních věcí, vyšlých v jazyku národa česko-slovenského od roku 1774 až do nejnovější doby. Praha 1865; JUNGMANN, J.: Historie literatury české. Aneb Soustavný přehled spisů českých s krátkou historií národu, osvícení a jazyka. Praha 1849-1851 (k tomu dále HANUŠ, I. J.: Dodavky a doplňky k Jungmannově Historii literatury české. První a druhé oddělení. Praha 1869 a HANUŠ, I. J.: Dodavky a doplňky k Jungmannově Historii literatury české. Třetí oddělení. Praha 1871); KNIHOPIS českých a slovenských tisků od doby nejstarší až do konce XVIII. století. … Redigoval dr. Zdeněk Tobolka [od 5. svazku dr. František Horák]. Díl I. Prvotisky (do r. 1500). Text + tabule. Díl II. Tisky z let 1501-1800. Svazek 1-9 (písm. A-Z). Praha 1925-1967; KNIHOPIS českých a slovenských tisků od doby nejstarší až do konce XVIII. století. … Dodatky. Díl I. Prvotisky (do r. 1500). [Sestavila] dr. Emma Urbánková. Díl II. Tisky z let 1501-1800. Založil doc. dr. Zdeněk V. Tobolka, pokračovali doc. dr. František Horák a dr. Bedřiška Wižďálková. Část I. písm. A-. Praha 1994- (k tomu dále VOIT, P.: Rejstřík autorů, překladatelů a editorů. Příspěvky ke Knihopisu 1. Praha 1985; VOIT, P.: Rejstřík anonymních záhlaví. Příspěvky ke Knihopisu 2. Praha 1985, VOIT, P.: Rejstřík názvový. Příspěvky ke Knihopisu 3. Praha 1985 a WIŽĎÁLKOVÁ, B.: Konkordance Koniášových Klíčů, Indexu, Jungmanna a Knihopisu. Příspěvky ke Knihopisu 6-10. Praha 1987-1988); MICHL, J. V. J.: Ouplný literaturní létopis, čili Obraz slovesnosti Slovanův nářečí českého v Čechách, na Moravě, v Uhřích atd., od léta 1825 až do léta 1837. Praha 1839; NÁDVORNÍKOVÁ, M.-NÁDVORNÍK, M.: Moravika 19. století ve fondech SVK Olomouc a SVK Brno. Sv. 1-6. Olomouc-Brno 1982-1985; RUKOVĚŤ humanistického básnictví v Čechách a na Moravě. Založili A. Truhlář a K. Hrdina. Pokračovali J. Hejnic a J. Martínek. Sv. 1-5. Praha 1966-1982 (vše, co zatím vyšlo); VINOGRAD, J.: Ocar ha-sefer ha-ivri. Thesaurus of the Hebrew Book. Vol. 1-2. Jerusalem 1993-1995; ZÍBRT, Č.: Bibliografie české historie. Sv. 1-5. Praha 1900-1912.

Lit. speciální.: BRAUNOVÁ, A.: Počátky hebrejského knihtisku na Moravě. In: Problematika historických a vzácných knižních fondů Čech, Moravy a Slezska 1999 (red. A. Hynková). Brno 1999, s. 57-61; CÍSAŘOVÁ-KOLÁŘOVÁ, A.: Die Anfänge des Buchdrucks in Böhmen und Mähren. Slavische Rundschau 12, 1940, s. 1-19; DUDÍK, B.: Dějiny knihtiskařství na Moravě od vzniku jeho až do roku 1621. Časopis Matice moravské 7, 1875, s. 103-138 (samostatně vyšlo též česky 1876 a německy 1879 v Brně); d’ELVERT, Chr.: Geschichte des Bücher- und Steindruckes, des Buchhandels, … in Mähren und Oesterreichisch-Schlesien. Brno 1854; FREIMANN, A.: Die Hebräischen Druckereien in Mähren. Zeitschrift für hebräische Bibliographie 20, 1917, s. 34-44; HLOBIL, I.-PERŮTKA, M. (edd.): Od gotiky k renesanci. Výtvarná kultura Moravy a Slezska 1400-1550. Sv. 1-4. Olomouc 1999; HLOBIL, I.-PETRŮ, E.: Humanismus a raná renesance na Moravě. Praha 1992; CHALOUPKA, J.: Knihtisk na Moravě v 16. století. In: Knihtisk v Brně a na Moravě (red. J. Kubíček). Brno 1987, s. 29-34; KAWECKA-GRYCZOWA, A.: O pierwocinach drukarstwa na Morawach kilka szczegółów znanych i nieznanych. Roczniki biblioteczne 5, 1961, s. 175-185; KÜHNDEL, J.: První česká kniha na Moravě. Bibliofil 17, 1940, s. 60-63; MARTINČÍK, R.: Doba kočujících knihtiskařů na Moravě (1486 až 1504). Bibliofil 11, 1934, s. 65-67, 129-131; MARTINČÍK, R.: Doba pozvolného upadání moravského knihtisku (1690-1774). Typografia 35, 1918, s. 230-237; MARTINČÍK, R.: Doba probuzenská v knihtisku moravském. Bibliofil 2, 1924, s. 67-72, 117-132; MARTINČÍK, R.: Výhradní panství knihtiskárny olomoucké na Moravě 1621-1689. Bibliofil 10, 1933, 14-19; NAVRÁTIL, B.: Glossy k dějinám moravského tisku. Časopis Matice moravské 26, 1902, s. 43-56, 126-151; NOVÁČEK, J.: Pokus o nárys dějin bratrského knihtisku. In: Československá církev a Jednota bratrská (ed. M. Kaňák). Praha 1967, s. 82-118; PUMPRLA, V.: Moravský a prostějovský knihtisk v 16. století. In: Prostějov a jeho místo v dějinách Moravy. Výbor příspěvků z vědecké konference uspořádané u příležitosti šestistého výročí udělení městských práv Prostějovu … ve dnech 24. a 25. dubna 1990 (red. M. Kokojanová). Prostějov 1994, s. 158-164; SCHRAM, W.: Verzeichniss mährischer Kupferstecher aus der Zeit vom Jahre 1480 bis zur Gegenwart. Brno 1894; SMEJKAL, B.: Olomoucký katalog moravských tisků a tiskařů. In: Dar přátelství. Olomouc 1955, s. 70-75; VOIT, P.: Moravské prameny z let 1567-1568 k dějinám bibliografie, cenzury, knihtisku a literární historie. Příspěvky ke Knihopisu 5. Praha 1986; VOIT, P.: Moravský knihtisk první poloviny 16. století a jeho vztahy k českým tiskárnám. In: Knihtisk v Brně a na Moravě (red. J. Kubíček). Brno 1987, s. 103-115; VOLF, J.: Neznámý knihtiskař moravský Jan Tučapský. Časopis československých knihovníků 10, 1931, s. 125. Lit. obecná: BAĎUROVÁ, A.: Rudolfinský knihtisk v Bibliografii cizojazyčných bohemikálních tisků z let 1501-1800. Knihy a dějiny 4/1, 1997, s. 21-39; BAĎUROVÁ, A.-BOHATCOVÁ, M.-HEJNIC, J.: Frekvence tištěné literatury 16. století v Čechách a na Moravě. Folia historica Bohemica 11, 1987, s. 321-343; BOHATCOVÁ, M. (a kol.): Česká kniha v proměnách staletí. Praha 1990; BOHATCOVÁ, M.: Knižní dřevořez v Čechách a na Moravě od 70. let 15. století do 1620. Dějiny českého výtvarného umění. Sv. II/1. Od počátků renesance do závěru baroka (věd. red. J. Dvorský). Praha 1989, s. 107-116; BOHATCOVÁ, M.: Počátky ilustrace v české tištěné knize. Umění 34, 1986, s. 111-118; BOHATCOVÁ, M.: Das Verhältnis der tschechischen und fremdsprachigen Drucke in Böhmen und Mähren vom 15. Jahrhunderts bis zum Jahre 1621. Gutenberg-Jahrbuch 1988, s. 108-115; BOK, V.: Zum deutschsprachigen Buchdruck des 16. Jahrhunderts in den böhmischen Ländern. In: Studien zum Humanismus in den böhmischen Ländern, Teil I (hrsg. von H. B. Harder und H. Rothe). Köln-Wien 1988, s. 243-259; BOK, V.: Zur deutschen Literatur des 16. Jahrhunderts in den böhmischen Ländern. In: Deutsche in den böhmischen Ländern (hrsg. von H. Rothe). Köln-Weimar-Wien 1992, s. 125-141; CÍSAŘOVÁ-KOLÁŘOVÁ, A.: Značky v českých a moravských paleotypech. In: Knižní kultura doby staré i nové (red. Antonín Dolenský). Praha 1926, s. 61-67; ČERNÁ, M. L.: Stručné dějiny knihtisku. Praha 1948; HOFFMANNOVÁ, J.: Dějiny tiskařství v Českých zemích v dosavadní literatuře. Dějiny věd a techniky 15, 1982, s. 106-116; HORÁK, Fr.: Česká kniha v minulosti a její výzdoba. Praha 1948; HORÁK, Fr.: Pět století českého knihtisku. Praha 1968; HORÁK, Fr.: Signety starých českých tiskařů. Ročenka českých knihtiskařů 24, 1941, s. 35-96; JUCHHOFF, R.: Drucker- und Verlegerzeichen des XV. Jahrhunderts in den Niederländen, England, Spanien, Böhmen, Mähren und Polen. München 1927; KLIKAR, Fr.: Knižní signet. Praha 1959; NOSOVSKÝ, K.: Nauka knihopisná a nástin vývoje knihkupectví českého. Praha 1927; PAINTER, G. D.-CHRÁSTEK, D. B.: Printing in Czechoslovakia in the fifteenth century. London 1969; STRAKA, C.: O značkách knihtiskařů a knihkupců. Ročenka československých knihtiskařů 9, 1926, s. 59-73; ŠIMEČEK, Zd.: Geschichte des Buchhandels in Tschechien und in der Slowakei. Wiesbaden 2002; ŠIMEČEK, Zd.: Tisková politika v českých zemích do roku 1848. Časopis Matice moravské 94, 1975, s. 242-252; TOBOLKA, Zd. V.: Dějiny československého knihtisku v době nejstarší. Praha 1930; VOLF, J.: Dějiny českého knihtisku do roku 1848. Praha 1926; VOLF, J.: Geschichte des Buchdrucks in Böhmen und Mähren bis 1848. Weimar 1928; ZÍBRT, Č.: Z dějin českého knihtiskařství. Vydal A. Dolenský. Mladá Boleslav 1939.

Lex.: CHYBA, K.: Slovník knihtiskařů v Československu od nejstarších dob do roku 1860. Příloha Sborníku Památníku národního písemnictví Strahovská knihovna, roč. I-XIX. Praha 1966-1984 (k tomu BOHATCOVÁ, M.: Nad Chybovým Slovníkem knihtiskařů. Miscellanea oddělení rukopisů a starých tisků, 12. Praha 1995, s. 33-58); INDEX Aureliensis. Catalogus librorum sedecimo saeculo impressorum. Tertia pars. Vol. 3 (Clavis typographorum librariorumque saeculi sedecimi). Baden-Baden 1992; JIREČEK, J: Rukověť k dějinám literatury české do konce XVIII. věku. Sv. 1-2. Praha 1875-1876; LEXIKON české literatury. Osobnosti, díla, instituce (věd. red. Vladimír Forst). Sv. 1-. Praha 1985-; STURM, H.: Biographisches Lexikon zur Geschichte der Böhmischen Länder. Bd. 1-. München 1979-; TUMPACH, J.-PODLAHA, Ant.: Český slovník bohovědný. Sv. 1-4. Praha 1912-1930 (nedokončeno); VOPRAVIL, J.: Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře. Praha 1973; WURZBACH, Const. von: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich, enthaltend die Lebenskizzen der denkwürdigen Personen, welche 1750 bis 1850 im Kaiserstaate und in seinen Kronländern gelebt haben. Bd. 1-60. Wien 1856-1891.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.